Chování nově zavedeného senzoru

Při každém připojení vysílače k senzoru jsou do senzoru vyslány dva elektrické impulsy, které napomáhají k vytvoření podmínek vhodných pro funkci senzoru. Tyto impulsy jsou vyslány vždy s výjimkou případu, kdy baterie vysílače je téměř vybitá. Zdá se, že pro uvedení senzoru do provozu je potřebné buď zvlhčení aktivní látky na povrchu senzoru nebo pravděpodobněji přivedení dostatečného množství mezibuněčné tekutiny do místa zavedení senzoru. Vysílač při vyslání prvního impulsu zeleně bliká po dobu asi 10 sekund. Elektrický proud protékající senzorem (ISIG) při těchto impulsech je obvykle 4 – 10-krát vyšší než elektrický proud protékající senzorem za normálních podmínek. První impuls se objevuje okamžitě po připojení vysílače k senzoru. Druhý impuls následuje do jedné hodiny po odeznění prvního. Oba impulsy jsou následovány krátkými periodami, kdy elektrický proud protékající senzorem je nízký nebo rovný nule. Potom hodnoty proudu protékajícího senzorem rostou, dosahují svého maxima, klesají a nakonec se stabilizují.

Zaznamenal jsem velkou variabilitu v délce doby potřebné pro stabilizaci senzoru. V prvních 2 letech, kdy jsem metodu nepřetržitého sledování glykemie používal, dosahovala až 16 hodin. Na základě toho jsem se domníval, že měření hodnot glykemie v mezibuněčné tekutině je nespolehlivé v průběhu prvních 12 – 24 hodin po zavedení nového senzoru. Později jsem zjistil, že doba potřebná ke stabilizaci senzoru odráží množství mezibuněčné tekutiny a intenzitu jejího proudění v oblasti místa zavedení senzoru. Lze říci, že dlouhé časy potřebné ke stabilizaci senzoru mohou ukazovat na potíže s prouděním mezibuněčné tekutiny (obvykle způsobené metabolickou acidózou, která vede k pozdním komplikacím cukrovky). Po potlačení acidózy se doby potřebné pro stabilizaci nového senzoru zkrátily.

Typické profily elektrického proudu protékajícího senzorem v průběhu prvních hodin po připojení vysílače jsou ukázány na obrázku Fig. Newsensor 1. pro senzor připojený k vysílači okamžitě po zavedení do podkoží a na obrázku Fig. Newsensor 2. pro senzor zavedený v předstihu.

Fig. Newsensor 1.    ISIG nově zavedeného senzoru, vysílač připojen hned po zavedení

Čas připojení vysílače byl nastaven jako 00:00. První pík elektrického proudu procházejícího senzorem dosáhl hodnoty 107.96 nA v čase 00:05 po připojení vysílače. Následně elektrický proud klesl na nulovou hodnotu v časech 00:25, 00:30 a 00:35 po připojení vysílače. Druhý pík elektrického proudu procházejícího senzorem dosáhl hodnoty 49.51 nA v čase 00:40 a elektrický proud klesl na hodnotu 1.14 nA v čase 00:45.
Abych udržel glykemický profil v průběhu experimentu co nejplošší nebo alespoň bez rychlých změn, podstoupil jsem dvoudenní půst (den před a den během experimentu). Glykemický profil na obrázku ukazuje, že moje bazální dávka v průběhu experimentu byla mírně vyšší, než bylo třeba. V časech 04:00, 09:00 a 18:00 od připojení vysílače jsem se musel napít ovocného džusu, abych odvrátil blížící se hypoglykemii.

Fig. Newsensor 2.    ISIG nově zavedeného senzoru, senzor zaveden v předstihu

Čas připojení vysílače byl nastaven jako 00:00. První pík elektrického proudu procházejícího senzorem dosáhl hodnoty 83.29 nA v čase 00:05 po připojení vysílače. Následně elektrický proud klesl na hodnotu 13.77 nA v čase 00:10 po připojení vysílače. Druhý pík elektrického proudu procházejícího senzorem dosáhl hodnoty 86.72 nA v čase 00:15 a elektrický proud klesl na hodnotu 15.55 nA v čase 00:20.
Tento experiment byl proveden v průběhu běžného dne. Pík glykemie v 01:55 od připojení vysílače je vysoká glykemie po pozdní snídani, pík v 03:55 je vysoká glykemie po obědě a propad v 06:55 je nízká glykemie před odpolední svačinou.

Protože velikost proudu protékajícího senzorem je lineární funkcí glykemie v mezibuněčné tekutině podle vzorce {Principles 1} v sekci "Principy nepřetržitého sledování glykemie", je pro ilustraci chování nově zavedeného senzoru lepší používat kalibrační faktor než elektrický proud. Kalibrační faktor je vyjádřen rovnicí {Principles 2}.
Obrázek Fig. Newsensor 3. ukazuje vývoj kalibračního faktoru pro senzor připojený k vysílači okamžitě po zavedení do podkoží a obrázek Fig. Newsensor 4. vývoj kalibračního faktoru pro senzor zavedený v předstihu.

Fig. Newsensor 3.    Vývoj kalibračního faktoru, vysílač připojen hned po zavedení

Obrázek ukazuje, že senzor potřeboval přibližně 9 hodin ke stabilizaci kalibračního faktoru a poskytování spolehlivých hodnot glykemie v mezibuněčné tekutině. Malý pík na křivce kalibračního faktoru v čase 10:00 je způsoben vysokou hodnotou glykemie v kapilární krvi použitou pro kalibraci a malý propad v 18:00 je způsoben nízkou hodnotou glykemie v kapilární krvi použitou pro kalibraci. To je způsobeno zanedbáním konstanty ADD ve vzorci {Profiles 1} uvedeném v sekci "Glykemické profily v krvi a mezibuněčné tekutině" a podrobně diskutovaném v sekci "Kalibrační proces".

Moje zkušenost s nízkou intenzitou látkové výměny v mezibuněčné tekutině ukazuje, že:

Fig. Newsensor 4.    Vývoj kalibračního faktoru, senzor zaveden v předstihu

Obrázek ukazuje, že senzor potřeboval přibližně 2 - 3 hodiny ke stabilizaci kalibračního faktoru a k tomu, aby poskytoval spolehlivé hodnoty měření glykemie v mezibuněčné tekutině. Pík kalibračního faktoru v čase 03:55 po připojení vysílače je způsoben vysokou hodnotou glykemie v kapilární krvi použitou pro kalibraci a propad v čase 06:55 je způsoben nízkou hodnotou glykemie v kapilární krvi použitou pro kalibraci. To je opět způsobeno zanedbáním konstanty ADD ve vzorci {Profiles 1}.

Moje zkušenost ukazuje, že problémy spojené s vývojem kalibračního faktoru v případech nízké intenzity látkové výměny v mezibuněčné tekutině se neprojevují v případech, kdy je senzor zaveden v předstihu nebo intenzita látkové výměny je dostatečná.